"Iránin Sen" (Fair Trade - Handicrafts)
09. Září 2011
Jedno z neuvěřitelných a velmi obohacujících setkání, které jsme na naší cestě po Indii zažili, bylo seznámení s paní Irani Sen, majitelkou Fair trade společnosti a velkou bojovnicí proti chudobě. Dokonce jsme měli štěstí a dostali pozvání na oběd k paní Irani domů , kde nám vyprávěla svůj příběh - o založení její firmy CRC (Craft Ressource Center), spojení se s Fair Trade organizací FLO, o jejím fungování, a cílech a vizích do budoucna.
Fair Trade, neboli férovému obchodování, v řemeslné výrobě (z anlického: Handicrafts – ruční nebo řemeslná výroba), se paní Irani věnuje již více jak 40 let. Sama se svým manželem v roce 1990 založila firmu s názvem CRC na prodej ručně vyráběných řemeslných výrobků a zabezpečila jejich odbyt na zahraničním trhu. Prostřednictvím této firmy začala spolupracovat s nejrůznějšími drobnými lokálními indickými producenty a dílnami, které jsou nějakým způsobem tržně ohroženy.
Svým neochvějným a férovým přístupem zabezpečila zachování tradice mnohých indických výrobků a výrobních postupů, které jsou manuálně náročné, a kterým by jinak hrozilo vyhlazení z trhu. Zároveň se jí podařilo rozhýbání řemesla tím, že výrobkům zajišťuje vývoz do zahraničí pod záštitou Fair Trade. Klade důraz na zachování tradiční kvality před výrobní kvantitou.
Začátky jejího podnikání byly skromné, první sklad výrobků a vlastní export koordinovala společně s maželem doslova „z ložnice“. Ale postupem času se společně vypracovali a zařídili samostatnou kancelář s centrálou v Kalkatě, jejíž součástí je malý obchůdek. V současné době firma CRC disponuje skladem v Itálii, odkud jsou výrobky rozváženy po Evropě.
Hledání spolupracovníků
Paní Irani si vybírá spolupracovníky sama a to takovým způsobem, že pravidelně dochází do nejchudších slumů a prohlíží si nejrůznější nabízené výrobky místních lidí jenž jsou v největší nouzi. Jak sama říká: „tito lidé mají velký talent, znají řemeslo, ale nemohou nebo nemají možnost se sami prosadit, protože jim mnohdy chybí základní vzdělání a vůbec neví jak své výrobky nebízet – chybí jim základní informace, kromě těch, které je bezprostředně ovlivňují“. Nejčastější cestu, kterou zvolí, je přes tzv. přeprodejce, kteří se samozřejmě snaží levně nakoupit a chytře prodat – nejlépe „hloupým“ turistům! Při takovém způsobu (pře)prodeje vlastních výrobků, může výrobce čekat i půl roku a více, než za vyrobenou věc dostane zaplaceno. Na tomto modelu prodeje je bezesporu vidět, jakou jsou místní drobní producenti znevýhodňováni neférovými praktikami obchodních prostředníků, kteří neustále tlačí na cenu, aby z ní měli sami nejvyšší marži při prodeji turistům nebo dalším překupníkům v nekonečném obchodním řetězci. Za zmíňku také stojí, že si paní Irani se svým přístupem vybudovala takové jméno, že různí řemeslníci ji dokonce kontaktují sami. Ona pak mezi ně přijíždí až domů (do jejich slumů), kde s nimi vede pohovor a posoudí, zda dotyčný opravdu talent má a je schopen se uživit vlastní přičinlivostí. Zaměřuje se hlavně na tradiční výrobu v dané oblasti, aby řemeslo nevymizelo odkud pochází.
Svým spolupracovníkům, drobným výrobcům, paní Irani po navázání spolupráce zajišťuje nejen odbyt produktů, ale především jakési obchodní vzdělání v rámci vlastního školení. Toto (za)školení je zaměřeno jak na základní vzdělání, tak i na základy účetnictví a to proto, aby výrobci byli schopni se sami o sebe postarat na lokálním trhu, byli schopni vyjít s vlastními financemi a především plánovat. V další fázi se paní Irani snaží jedince nebo skupinu nasměrovat na rozvoj kvality a inovace. Aby výrobky byly konkurenceschopné je zapotření vnést do nich prvnky moderního designu nebo vyrábět zcela nové designy, ale přesto zachovat tradiční výrobu a vysokou kvalitu. Od takto zaškolených výrobců Irani Sen odebírá určité množství produktů pro export do zahraničí, čímž jim zajišťuje pravidelný měsíční příjem. Toto jim pomáhá v každodenním životě, ať už kvůli jídlu, bydlení, podpoře rodiny a samozřejmě svých dětí, které mohou mít zabezpečenou školní výuku, nebo všeobecně zdravotní péči.
Paní Irani klade důraz na vzájemnou spolupráci a nápomoc mezi jednotlivými výrobci, kteří jsou často rozmístěni v různých koutech Indie. Klade důraz na zachování produkce, stálé zvyšování kvality, nalézání nových trendů a inovace již vyráběných produktů. Tímto přístupem dosahuje vysoké kvality a konkurenceschopnosti u všech výrobků, které její společnost nabízí. Zároveň se jí podařilo nesnižovat zaměstnanost jednotlivých malých výroben, finanční tok peněz nebyl přerušen a drobní producenti se mohou zabezpečit díky tomu, že mají pravidelný měsíční příjem.
Inspirace
Paní Irani měla sen a ten se jí vlastní přičinlivostí a správným přístupem splnil. A jak jsme poznali sami je výtvarně nadaná, plná nápadů a srší energií. Dokáže využít jakoukoli příležitost, která se naskytne. Při našem setkání, kdy jsme vytáhli vlastní koženou prošívanou peněženku, kterou jsme před několika lety koupili v Londýně. Irani ji vzala do rukou, začala přeměřovat, zkoumat a nakonec si pořídila několik fotek, aby mohli její spolupracovníci vytvořit podobný kousek. Vysvětlila, že její spolupracovníci jsou natolik zruční, že dokáží ve svých skromných podmínkách vytvořit to samé ba leckdy i propracovanější než co často nakupujeme bez ohledu na kvalitu v západních značkových prodejnách za nemalé sumy. Důležité je rozeznat kvalitu a vážit si jí.
Její prodejní společnost Fair and Square nabízí jakýkoli ručně dělaný výrobek, ať už to jsou kabelky, šperky, domácí vybavení do kuchyní, ozdobné šály, obaly na diáře a nebo business doplňky, polštářky, výšivky, hračky, sošky a třeba i jiné věci ze dřeva či kovu, a v neposlední řadě i elegantní doplňky do domácnosti.
Najít svůj vlastní směr a cíl
Tento článek nemá být o propagaci jedné firmy a nebo o propagaci výrobků Fair Trade, ale o tom, že i z malé myšlenky lze vytvořit něco velkého a především užitečného. Bez menšího přehánění či nadsázky lze konstatovat, že stejné krůčky k založení úspěšného podniku máme všichni. Ale jen dobrý manager dokáže být tím správným lídrem, který svůj podnik povede na výsluní bez ohledu na to, v jakém oboru podniká, v jakém prostředí se jeho společnost nalézá či jak daleko chce dosáhnout. Je to jen o tom mít malou myšlenku, rozeznat správnou příležitost, chopit se jí a vytrvale jít za svým cílem. Tuhle možnost máme všichni.
Kousek Prahy v Indii
Malinká poznámka na úplný závěr… Irani velice ráda cestuje a to nejen za pracovními povinnostmi ale i za odpočinkem a poznáním. Když jsme vešli do jejího bytu v Kalkatě, tak nám jako první padla do oka věc, kterou velice dobře známe. Na stěně visela loutka kašpárka, z pražského stánku se suvenýry, kterých je v okolí Karlova mostu víc než hub po dešti. Z Prahy je Irani nadšená a pravidelně se do ní vrací.